Veronika Okoduwa

Nabízím lidem prostor ke sdílením jejich příběhů, zpracování těžkostí z minulosti, v současnosti nebo se připravit na situace, které je teprve čekají. Může jít o osobní život, rodinu, práci..

Vycházím  z psychoterapeutického výcviku kognitivně-behaviorální terapie (KBT), herní terapie, EMDR i dalších konceptů založených na vědeckých základech, bezpečí a lidskosti. 

Cílím ke konceptu  osobního wellbeingu což je obecně stav pohody, zdraví, radosti a štěstí.

Práce, kterou miluji

Mám práci, kterou mám hodně ráda. Pracuji jako soukromá speciální terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem (terapeutka) se širokým spektrem klientů, metodami a způsoby, které mě a mým dětským i dospělým klientům dávají smys a pomáhají. Ráda pracuji také poradensky.

K práci jsem se dostala skrze osobní příběh i klikatou cestou pracovních zkušeností zejména ve sféře školství a neziskových organizací. Teď mám zkušenosti, na kterých se dá stavět. Kromě toho si umím lépe a klidněji organizovat svůj čas. Lépe naslouchám sobě a tomu, co zrovna potřebuji tak, abych tu byla pro své klinety, sebe a svou skvělou rodinu. Mám radost a dost sil na každý den, ale i na nové výzvy a projekty. Ale i tak je všem třeba neustále pracovat. Wellbeing není stavem jednou pro vždy bez dalšího cvičení, bez "aktualizací".

Ale ne vždy tomu tak bylo...

Každý příběh má svůj začátek

K tomu, jak dnes pracuji vedla dlouhá cesta. 

Jako malá holka jsem měla těžkou formu chronické nemoci a výraznou část dětství jsem trávila v nemocničním prostředí, které mi ale dávalo kromě lékařské péče i řád, pravidelnost a pozornost, jakou jsem doma uplně nemívala. Komplikovalo to i mou školní docházku do klasické sídlišťní základní školy a vztahy s vrstevníky. Ale také jsem mohla hodně číst, ptát se hodně dospělých. 

A tak to pokračovalo i dále. Můj život byl plný změn, přemýšlení a nestandartních zážitků. Dnes jsem za ně všechny vděčná, protože utváří to, kým jsem, i když jsem si je samozřejmě ne vždy dobrovolně zvolila.  Tak i já jsem využívala různých služeb specialistů z řad lékařů, odborných pracovníků, ale také různé terapie. A to ať ty "aternativní" či rúzné směry psychoterapie

V mém životě bylo vždy důležité dělat něco, co má smysl pro mě i ostatní, tedy pomáhat nebo tvořit. Na mateřské jsem rozjela internetový obchod s bio a přírodními ryze českými produkty a později byla managerkou sítě obchodů s indickým a nepálským zbožím, ale vadilo mi, že musím pracovat na dětském hřišti, o víkendu, prostě kdykoliv, kdy ostaní potřebovali pomoci.  Vybudovala jsem si organizační schopnosti, které jsou pro mě důležité i teď.

Plná ideálů jsem se vrhla do vzdělávání na alternativních školách, kde jsem trávila celé dny a po večerech připravovala výuku zábavným a smysluplným způsobem. Víkendy jsem se účastnila seminářů eurytmie, tradičních řemesel nebo třeba sborovým zpěvem. U toho jsem si s dítětem v 1. třídě  musela při plném úvazku doplnit magisterské studium speciální pedagogiky a muzejní a galerijní tvorby. Byly z toho roky vyčerpání a rozsáhlý zánět, ale také zkušenost jak ne a poznávání všímavosti a sebepéče, které v obměnách dělám dodnes. 

Stavění mostů 

Vždy, když jsem si toho nabrala hodně, mi mé zdraví rychle připomínalo, že takto ne a byla jsem nemocná, což následně ještě zvýšilo nutnost vydělávat, ale také jsem svou nemoc postupně vnímala stále více jako svého průvodce. Jako něco, co je třeba přijmout a učit se sama sobě více rozumět a včas poslechnout kroky k tomu, abych nemusela řešit těžší problémy. Tehdy jsem ještě nerozuměla, proč problémy často příjdou ve chvíli, kdy nastane chvilka klidu po náročném období, kdy se mám přeci cítit dobře.

Ve školství jsem byla zahlcena množstvím látky, ale hlavně starostmi dětí, jejich rodičů (často rozvedených) a někdy i dalších zainteresovaných organizací (např. OSPOD, Integrační centra, aj). Začala jsem proto pracovat ve Středisku výchovné péče, kde jsem konečně mohla věnovat prostor vždy jedné rodině komplexně. Bylo úlevné a motivační mít možnost se jim plně věnovat. Pracovala jsem i s rodinami cizinců.  Nasoupila jsem hned na několik výcviků najednou. A to: velký 5letý výcvik kognitivně-behaviotální terapie (KBT), aplikované behaviorální analýzy (ABA), herní terapie (roční výcvik Sendplaying u Mgr. Aleny Vávrové a různé semináře), arteterapii (antroposofickou a později klasickou), jógový výcvik pro lektory (skvělá dechová průprava) a budovala most také v mezioborové spoluprá (konference, kulaté stoly, lektorování, supervize u psychiatrů, lékařů, atd.)

Hned několik nových začátků

K tomu všemu přišel covid. Čas zastavení. A mě už po dlouhých úvahách  nedávalo smysl zústávat v Praze. Pustila jsem se do neznáma. Dala jsem svou energii a úsilí opět na plno do přestěhování se do Ústí nad Labem, kde jsem v neziskovce pracovala poradensky a terapeuticky s rodinami, nově si osvojovala i sociálně právní ochranu dětí a také práci jako klíčová pracovnice pro pěstounské rodiny. Ačkoli jsem byla vlakem lehce přes hodinu od Prahy poznala jsem jiný kraj, jiné problémy a způsoby práce. Udělala jsem si v Brně kurz práce s počítačovým programem a maňáskem: My backpack k zpracování těžkostí dětí a v Ústí kurz: Odborná edukace rodičů v opatrovnických řízeních.

Nakonec jsem se vrátila do Prahy a rozhodla se po letech otevřít soukromou praxi, kde nabízím služby, za kterými si stojím. Několik dní v týdnu se věnuji administrativě, supervizím, vzdělávání se na odborných seminářích nebo čtením odborných knih a studií nebo odpočinkem. Do každého setkání se tak snažím dát vše, abych Vám pomohla s Vaším příběhem.