KBT konference 2026: Co jsem si odvezla z letošního setkání psychoterapeutů

A proč mám radost z budoucnosti psychoterapie. 

Jak poznat kvalitního psychoterapeuta v době, kdy si terapeut může říkat skoro každý?

To je otázka, která spojuje celý tento článek. Ráda bych vám v něm ukázala několik myšlenek a vlastních postřehů z letošní KBT konference a zároveň představila nový zákon, který od 1. 7. 2026 sleduje podobný cíl – usnadnit lidem orientaci při hledání kvalitního psychoterapeuta.

Rovnou prozradím pointu. Dobrého psychoterapeuta nepoznáte podle počtu metod ani certifikátů na zdi. Z letošní KBT konference jsem si odvezla hlavně potvrzení, že kvalitní psychoterapie stojí na celoživotním vzdělávání, lidskosti a ochotě učit se dál. A to mi dává velkou naději – pro náš obor i pro klienty.

Česká KBT konference se koná jednou za dva roky. 

Před dvěma lety jsem na ni nakonec nejela. 

A přiznám se vám k jedné věci. Letos jsem se cítila úplně stejně.

Konference se koná kolem poloviny června na Masarykově univerzitě v Brně. Pro mnoho lidí je to období, kdy se těší na prázdniny. Pro psychoterapeuty je to ale často jeden z nejnáročnějších měsíců v roce. Klienti chtějí ještě před dovolenou otevřít nebo naopak uzavřít důležitá témata. Rodiče řeší děti po náročném školním roce, dospívající mají zkoušky a dospělí přemýšlejí, jestli si na dovolené vůbec dokážou odpočinout. A do toho jsem také máma.

Můj diář byl zase plný. A dobře vím, že jsem si ho naplnila sama.

Konference není jen o informacích. Je o aktivní účasti na workshopech a hlavně o setkávání a rozhovorech mezi jednotlivými přednáškami. Je to skvělé, ale zároveň náročné. Navíc se mi všechno sešlo do jednoho týdne, protože jsem měla ještě dvoudenní kurz v rámci celoročního vzdělávání.

A tak jsem přemýšlela, jestli jet.

Možná mě trochu zachránilo, že jsem si už v dubnu rezervovala ubytování kousek od univerzity, které už nešlo bezplatně zrušit.

Takže jsem jela.

Jako psychoterapeutka, která pracuje hlavně s úzkostí a přetížením, jsem si řekla, že si to tentokrát musím dobře zařídit i sama pro sebe.

---

Dobrý psychoterapeut není nikdy „hotový“

Na konferenci jsem potkala mimo jiné kolegy, se kterými jsme před lety dokončili psychoterapeutický výcvik. Přijelo nás sice méně než v minulých letech, ale byla jsem za to ráda. O to víc jsem si mohla užít komornější atmosféru.

Buďme k sobě upřímní – můj nervový systém si nejspíš ještě pamatoval květnovou mezinárodní konferenci EMDR v Praze. V Kongresovém centru byly stovky lidí, v některých sálech se i stálo a další účastníci byli připojeni online. A k tomu angličtina doslova z celého světa.

Každý z nás se mezitím vydal trochu jinou cestou. Někdo pracuje s lidmi se závislostmi, jiný s dětmi, další se věnuje obezitologii, někdo pracuje ve zdravotnictví a jiný v soukromé praxi. Každý si postupně hledá svůj vlastní směr.

A to mě potěšilo nejvíc.

Nikdo z nás neměl pocit, že dokončením výcviku všechno skončilo. Přesně naopak.

Bylo krásné vidět, že se každý dál vzdělává, hledá nové souvislosti a přemýšlí nad tím, jak být pro své klienty co nejlepší oporou. Přicházejí nové studie, nové situace i nové výzvy.

Možná právě tady bych hledala odpověď na otázku, kterou dostávám poměrně často.

Jak poznat kvalitního psychoterapeuta?

Neexistuje na to jednoduchá odpověď.

Za mě je důležité podívat se na několik věcí. Základem by mělo být vysokoškolské magisterské vzdělání a akreditovaný psychoterapeutický výcvik. Velkou hodnotu mají také další specializační výcviky – například pro práci s dětmi, traumatem, páry nebo rodinami.

Stejně důležitá je ale praxe, pravidelná supervize, intervize, vlastní zkušenost s psychoterapií a ochota dál se vzdělávat. Ne proto, že je to povinnost, ale protože nám to dává smysl a chceme být pro své klienty co nejlepší oporou.

Já sama mám ráda odborníky, u kterých snadno zjistím, kdo jsou, jaké mají vzdělání, s čím pracují a jak přemýšlejí. Líbí se mi přehledné webové stránky, otevřená komunikace a moderní přístup. Prostě když člověk nemusí složitě pátrat po těch nejdůležitějších informacích.

Jedna z nejdůležitějších lekcí se neodehrála v přednáškovém sále

Přiznám se ještě k jedné věci.

Některé přednášky jsem letos vynechala.

Jet na konferenci jako podnikatelka a máma není úplně jednoduché. Upřímně řečeno to stojí dost peněz – ubytování, cestu, konferenční poplatek i jídlo – a zároveň několik dní nepracuji, takže ani nevydělávám. K tomu je potřeba všechno zorganizovat doma i v práci.

O to víc jsem dříve měla tendenci využít každou minutu programu.

Tentokrát jsem ale udělala přesně to, co často doporučuji svým klientům.

Myslela jsem chvíli sama na sebe.

Ptala jsem se sama sebe, jak se cítím, na co mám energii a co teď potřebuji.

Už víte, že se mi na konferenci ani nechtělo jet. Tentokrát jsem si proto dovolila ve středu, kdy byl program od rána až do večera, dopoledne prostě zůstat na ubytování.

To neutrální prostředí s balkonem, uklizeným pokojem a kávovarem jsem si chtěla užít sama se sebou. Káva je pro mě už roky spojená s chvilkou klidu. Až před obědem jsem vyrazila na konferenci a zpětně vím, že to bylo správné rozhodnutí.

Nebylo to jen „cpaní se“ informacemi, ale opravdu aktivní přístup z mé strany.

Už totiž vím, že můj mozek příliš mnoho informací najednou nevstřebá.

A nakonec se ukázalo, že i moje chyba při rezervaci ubytování byla výhodou. Bydlela jsem asi 35 minut pěšky od univerzity. Každý den jsem tak měla přirozený pohyb, který krásně vyvažoval dlouhé sezení na konferenci.

Mohla jsem jezdit MHD, ale chůze je pro mě skvělý způsob, jak si utřídit myšlenky. Když se k ní přidá všímavost, je to pro mě překvapivě účinná kombinace. A navíc úplně zadarmo.

Proč vám tohle všechno píšu?

Protože mým cílem není předat vám odborné informace z konference. Ty si můžete přečíst v odborných článcích nebo studiích. Chtěla jsem vám ukázat také to, jak přemýšlím.

Myslím, že právě to lidé vedle odbornosti v terapii oceňují.

A možná to souvisí i s tím, o čem chci psát dál.

Umělá inteligence versus lidské obohacování – v terapii i mezi terapeuty

Jedním z témat, která se v různých podobách objevovala napříč konferencí, byly nové technologie. Pokud mě už nějakou dobu sledujete – na blogu, LinkedInu, sociálních sítích nebo v podcastu – víte, že je to téma, které mě dlouhodobě zajímá.

Dnes už není problém v tom, že bychom měli málo informací.

Naopak. Jsme jimi zahlcení.

Máme k dispozici odborné články, online kurzy i umělou inteligenci. Hledáme diagnózy, návody a správné postupy. Jen někdy zapomínáme položit si tu nejjednodušší otázku:

Jak se vlastně mám?

Přiznám se, že mě během konference zaujalo, jak přirozenou součástí přednášek se umělá inteligence stala. Někdo ji využívá při přípravě prezentací, jiný při práci s odbornými články nebo při hledání souvislostí.

Sama ji používám podobně. Dokáže mi ušetřit čas, pomoci s rešerší, s plánováním, ale to hlavní jí svěřit nechci. 

O to víc jsem si ale během těch několika dnů uvědomila, že to nejcennější stejně nevznikalo na obrazovce počítače. Vznikalo při rozhovorech o přestávkách, na workshopech nebo při obyčejném setkání s kolegy. Znovu jsem si potvrdila, že stejně funguje i psychoterapie. Informace jsou důležité. Skutečná změna ale často vzniká až ve vztahu mezi dvěma lidmi.

Bylo krásné poslouchat věty typu:

“Tohle jsem zkusil u svých klientů a překvapilo mě, jak dobře to fungovalo. Klidně to zkuste také.”

Takové sdílení je něco, co se z knih ani z umělé inteligence naučit nedá.

---

To, co mám na KBT ráda

Jednou z věcí, které jsem si z letošní konference znovu odvezla, je, že KBT se neustále vyvíjí. Stojí na pevných základech, ale nezůstává stát na místě. Přibývají nové výzkumy, nové poznatky i nové možnosti, jak pomáhat lidem. A právě to mě na ní baví.

Velkou pozornost letos získala například dialekticko-behaviorální terapie (DBT), která vychází z KBT a přináší nové možnosti práce zejména s lidmi, kteří prožívají velmi intenzivní emoce nebo mají potíže s jejich regulací. Hodně se mluvilo také o terapii přijetí a odhodlání (ACT), která přirozeně rozšiřuje pohled KBT o práci s přijetím, hodnotami a psychologickou flexibilitou. ACT se v posledních letech stále častěji využívá při práci s úzkostí, overthinkingem nebo dlouhodobým stresem.

Pro mě ale bylo nejcennější něco jiného.

Znovu jsem si uvědomila, že žádná metoda sama o sobě z terapeuta dobrého odborníka neudělá.

Nejdříve je potřeba opravdu dobře zvládnout jeden psychoterapeutický směr. Pochopit jeho principy, naučit se přemýšlet o klientovi v souvislostech a získat dostatek zkušeností v praxi. Teprve potom podle mě dává smysl rozšiřovat si obzory o další přístupy a hledat, co může být pro konkrétního člověka užitečné.

Právě to jsem na konferenci viděla u mnoha kolegů. Nikdo nesbíral metody jen proto, aby jich měl co nejvíc. Většina z nás hledala způsoby, jak být pro své klienty ještě lepšími průvodci.

A právě to je podle mě cesta, jak může psychoterapie dál růst – stavět na pevných základech a zároveň zůstávat otevřená novým poznatkům i potřebám klientů v neustále se proměňujícím světě.

---

Proč mám radost i z nové legislativy

Letošní léto přináší ještě jednu změnu, která možná na první pohled nevypadá příliš zajímavě. Pro mě ale představuje důležitý krok vpřed – především z pohledu lidí, kteří hledají psychoterapeutickou pomoc.

Od 1. července 2026 vstupují v účinnost změny živnostenského zákona, které nově upravují oblast poradenské psychoterapie. Nová pravidla jasně stanovují, jaké odborné vzdělání a přípravu musí splnit ti, kteří chtějí poskytovat poradenskou psychoterapii mimo zdravotnictví.

Možná si říkáte, proč by vás to jako klienty mělo zajímat.

Protože zorientovat se v nabídce psychoterapeutických služeb není jednoduché.

Na internetu dnes najdete terapeuty, kouče, mentory, průvodce i poradce. Pro člověka, který hledá pomoc pro sebe nebo své dítě, bývá často velmi těžké poznat, kdo má za sebou vysokoškolské vzdělání, několik let psychoterapeutického výcviku, pravidelnou supervizi a další odborný rozvoj – a kdo používá označení „terapeut“ po výrazně kratším vzdělávání nebo třeba jen sebezkušenost. 

Nemyslím si, že nová legislativa všechno vyřeší přes noc. Věřím ale, že je důležitým krokem k větší srozumitelnosti a bezpečí pro klienty. A to považuji za opravdu dobrou zprávu.

Debatu o legislativním ukotvení psychoterapie v soukromé praxi sleduji už několik let prostřednictvím České asociace pro psychoterapii, kde jsem řádnou členkou.  O to větší radost mám, že se podařilo najít shodu napříč odbornými společnostmi i státní správou.

Lidé ke mně nejčastěji přicházejí s úzkostí, depresí nebo dlouhodobým přetížením. Proto považuji za důležité, aby bylo hledání psychoterapeuta co nejsrozumitelnější a lidé se dokázali lépe zorientovat v tom, komu svěřují své psychické zdraví.

Možná právě proto jsem letos z KBT konference odjížděla s tak dobrým pocitem. Znovu jsem viděla stovky kolegů, kteří se ani po letech praxe nepřestávají vzdělávat, diskutovat, sdílet zkušenosti a hledat nové cesty, jak pomáhat lidem.

A tak si představuji kvalitní psychoterapii.

Ne jako profesi, ve které je člověk jednou provždy „hotový“, ale jako celoživotní cestu. Cestu, na které se odborné vzdělávání, zkušenosti, supervize i lidskost přirozeně doplňují.

Věřím, že díky této změně bude pro lidi o něco snazší najít odborníka, kterému budou moci důvěřovat. A právě důvěra je podle mě jedním z nejdůležitějších předpokladů dobré psychoterapie.

---

Pokud vás baví podobné články…

…budu ráda, když se přidáte k odběru Psychokompasu.

Jednou za měsíc v něm sdílím novinky z psychologie, psychoterapie a neurovědy, zajímavé výzkumy i praktické tipy pro každodenní život.

Píšu ho stejně, jako pracuji se svými klienty – odborně, ale lidsky. Bez strašení, zato s respektem k vědě i k tomu, že každý z nás jde svou vlastní cestou.

---

O autorce

Jmenuji se Mgr.et. Mgr. Veronika Okoduwa a jsem soukromá psychoterapeutka s 9 lety praxe. Pracuji s dětmi, dospívajícími a dospělími. Specializuji se na práci s úzkosti, overthinkingem a přetížením. Ve své praxi propojuji kognitivně-behaviorální terapii (KBT), ACT, EMDR a další specializačními výcviky. 

Věřím, že kvalitní psychoterapie není jen o porozumění tomu, co se děje, ale také o hledání konkrétních kroků, které mohou přinést skutečnou změnu. 

👉🏻Pokud přemýšlíte, zda by psychoterapie se mnou mohla pomoci i Vám nebo Vašemu dítěti, můžete si rovnou rezervovat vstupní konzultaci. Více o terapii se dočtete v tomto článku.

✍🏻 Pravidelně publikuji články, přednáším a průběžně se vzdělávám, aby moje práce vycházela z aktuálních vědeckých poznatků i dlouholeté terapeutické praxe. 

Zdroje použité v článku

• Česká asociace pro psychoterapii – legislativní ukotvení poradenské psychoterapie
• Zákon č. 360/2025 Sb. (změna živnostenského zákona, účinnost od 1. 7. 2026)
• Odborné přednášky a workshopy na KBT konferenci 2026