Perfektní není vždy perfektní aneb past dokonalosti

Dost pravidelně se na terapiích setkávám s celou řadou klientek i klientů, kteří se potýkají s perfekcionismem. Každého z nich perfekcionismus ovlivňoval v jiné životní oblasti. Někdy o něm nevěděli a jindy ano. Jeden aspekt je však všechny spojoval: jejich život to ovlivňovalo hodně a negativně. Často také naslouchám těm, kteří s někým s perfekcionalismem žijí nebo pracují.

Říká se, že dobrá terapeutka nemusí mít osobní zkušenosti s náročnými situacemi, aby mohla pracovat s klienty a klientkami, kteří to řeší. Ale já se hlásím. Já perfekcionalismus a tlak na to, tohoto hodně dělat, znám a dlouho jsem to netušila. Ale o tom dále.

Perfekcionalismus a rychlost

Perfekcionalismus je často maskou, pod kterou se skrývá strach z neúspěchu, touha po dokonalosti a nízké sebevědomí. Ačkoliv často může na první dobrou působit jako pozitivní vlastnost ceněná především v práci, ale leckdy i doma, může naprosto výrazně ovlivňovat kvalitu našeho života. Neustálá snaha o dokonalost vede často k chronickému stresu, zdravotním problémům, úzkostem, depresím a může narušovat přirozeně i kvalitu mezilidských vztahů.

V posledních dvaceti letech jsem se věnovala tomu, jak toho efektivně dělat hodně. Respektive jak toho spoustu stihnout a ideálně v pohodě. Ideálně! A abych to vyvážila, posledních sedm let si zároveň intenzivně uvědomuji, že potřebuji ubrat a být ve větší pohodě, anebo dokonce ve flow, neboli plné pohlcení s danou činností spojené s pocity spontánní radosti a nadšení.

Hm, co s tím a jak to skloubit. Pokud jsem Vás až sem neunudila nebo to máte stejně, čtěte dál. Nebo ještě lépe, pojďte do tohoto tématu aktivně, vezměte si tužku a papír k sepsání Vaší verze stíhání/ nestíhání/ jak to potřebujete/jak to máte.

Takže jdu s kůží na trh a dnes už vím, že díky chronickému onemocnění jsem toho vždy chtěla hodně stihnout, co kdyby mě to pak zpomalilo, že? Trochu to tedy snížilo mou vizi, tak častou u mnoho lidí, že si knihy, cestování a další věci užiju v důchodu, když teď na ně NENÍ ČAS. Protože to se nemusí stát. roste pravděpodobnost, že ne. K tomu přišla další běžná komba jako několik prací najednou, dítě, práce a studium, stěhování při práci do jiného města a k tomu úmrtí táty, atd. Určitě to znáte také. Ráda vždy říkám, že dobré i horší věci chodí „v balíčkách“, tedy pěkně pospolu. A občas není jasné, kde ten začarovaný kruh začal. Přibývá aktivit a událostí, protože nedáváme stopky a vysíláme signál co vše zvládneme?

Organizace času jako honba za kvantitou

A tedy načítala jsem tuny knih o organizaci času i odchodila semináře na time management. Aktivně je používala a jela jako křeček v kolečku. Poslední dobou jsem hodně jezdila vlakem, tam se mi hůře čte… no zkrátím to, protože nemůžeme ztrácet čas, že. Takže jsem najela na skvělý nový trend audioknih. Pravda, nedotáhla jsem to tak daleko jako řada podnikatelů, jejichž nahrávky na Spotify jsem poslouchala: tedy neposlouchala jsem a neposlouchám žádné chytré obsahy bezdrátovými sluchátky při úklidu, při cvičení, při chůzi… Tady jsem totiž vždy měla zákon sebezáchovy a návyk, že některé činnosti je třeba si prožít naplno. Dnes bych tomu řekla praktikovaná všímavost, ale dřív to byla kapka antroposofie a zen budhismu.

Ale to už jsem zaběhla k tématu pohody. Takže po tom, co jsem zjistila, že efektivita mi opravdu jde, ale… trochu mě potom občas štvali ti druží, jak jsou pomalí, jak nějak časem dělám práci i za ně, a upřímně někdy jsem si to neužila ani já. Jak plynul čas a já jsem si uvědomovala, že takhle efektivní být už vůbec nemusím, a proč to asi dělám…a to se hodně mých přátel divilo, že to nevím, že toho dělám hrozně moc a nechápou, jak je to možné. Ale oni mi to nikdy úplně explicitně neřekli. A přišla jsem si na to na psychoterapii, jak jinak. Sama, pomalu (ANO!!), krok po krůčku. A dnes už vím, že přátelé tu nejsou od toho, aby nám říkali vždy pravdu, ale aby nás podrželi ve všem, co děláme. Prostě, aby s námi byli se vším. A někdy si i nevšimnou, neumí to pojmenovat. Nastavit zrcadlo nám často umí vlastní děti, ale o tom více jindy.

Mýtus mít hotovo, nebo být rackem

Vše zvládat, být efektivní a posouvat se stále dopředu, přidat víc atd.: to jsou motta dnešní společnosti. Aneb za vše mluvící název legendární knihy gurua organizace Davida Allena: Mít vše hotovo aneb Umění produktivity bez stresu. Já dlouho hledala po svém probuzení knihy jak zpomalit. Je jich podstatně méně a mají tedy většinou vtipné a sprosté názvy (např. Vy*er se na to jako racek). Nakonec vlastní pomalá systematická autentická cesta je stále nejlepší léčbou. Pravidelná psychoterapie v tom opravdu může hodně pomoci.

Pokud je člověk stále v akci, ve střehu, tak naučit se kvalitně odpočívat je velkým soustem. Další častá otázka v terapii tak je: jak mám odpočívat nebo kolik mám odpočívat.

Jsem ráda, když se v terapiích ptáte, ale otázka nemá univerzální návod pro všechny osoby. Základem je dobře vnímat sebe, své tělo, své emoce a umět s tím vším pracovat. Což je při perfekcionalismu to, co je většinou totálně v pozadí. Ale juchů, tady mám skvělou zprávu, vše se dá naučit. Pomalu a postupně. Učit se kašlat na věci vědomě a s chutí. Žádná prokrastinace (tendence odkládání činností a úkolů na pozdější dobu).

Tady pozor, zpomalujeme, bude to méně akční😊

Takže i já jsem začala ještě více chodit. Vypnula krokovač na hodinkách (dobře, dnes už je opět zapnutý) a bloumala přes týden městem a o víkendu trochu víc v přírodě. Měně číst, méně podcastovat, méně všeho. Více vědomě vybírat. V tomto hodně pomáhá z metod, které používám terapeutická jóga, arteterapie, terapeutické pískoviště (ano, i dospělí si mohou a měli by si hrát), již zmíněná všímavost a terapie odhodlání a přijetí (ACT).

Pojítkem je, že plánovat opět potřebujeme, ale úplně jinak – psychoterapeuticky.

Není plánování jako plánování

Oproti klasickému plánování, jak vytěžit z času, který každý z nás máme maximum, je plánování v psychoterapii hodně citlivé a cíl je být více v duševní pohodě. Společné mají to, že zadání je hledání priorit. Při plánování v terapii se hodně zaměřujeme i na volný čas, rodinu, co Vám dělá radost, co potřebujete…

Součástí plánů je i prostor na psychoterapii, plánování, co se budete v psychoterapii probírat, čemu je třeba se věnovat a kdy se odchylujeme. Psychoterapeut může pomáhat s nastavováním krátkodobých i dlouhodobých plánů a cílů a všemu, co s tím souvisí.

Rutina poskytuje stabilitu a pocit kontroly, což je pro mnohé uklidňující. Vědomí, že mají vymezený čas na práci na svých problémech, může snižovat úzkost a napětí.

Strukturální přístup v terapii může napomoci lépe se soustředit na cíle a kroky potřebné k dosažení změny. Stanovení časových rámců pro jednotlivé úkoly může motivovat klienty k aktivnímu zapojení. Učí se, že i volný čas se dá plánovat a nudit se je důležitou součástí kreativního života.

Na závěr pár postřehů, kde řádí perfekcionalismus:

• Je těžké dělat rozhodnutí.
• Úspěch Vám nepřináší radost, protože vždy je něco, co mohlo být lépe vykonáno nebo čekají další úkoly.
• Často vidíte to, co jste udělali špatně. Co jste řekli špatně atd.
• Máte vysoké nároky na ostatní (jak to mohl nezvládnout, je to tak jednoduché).
• Vše potřebujete mít pod kontrolou, delegování je pro vás nemožné.
• Když uděláte chybu, cítíte se hrozně.
• Něco ve vás neustále kritizuje to, co děláte a na co myslíte.
• Děláte mnoho věcí za druhé, protož vám to jde snadněji a umíte to.
• Odpočinete si až s nemocí.
• Často se cítíte unavení i na dovolené.
• Činnosti neustále analyzujete, zda jsou užitečné.
• Neustále okřikujete partnera, partnerku, děti nebo věci děláte za ně.
• Nesnášíte kritiku od druhých.
• Máte problémy s usínáním, protože dlouze přemítáte, co musíte?
• Možná občas s něčím nikdy nejdete do akce, čekáte na všechny informace, dokonalé podmínky…
• A mnoho dalšího…

Pokud se potýkáte s perfekcionismem, neváhejte vyhledat mojí odbornou pomoc, případně pomoc jiného terapeuta s psychoterapeutickým výcvikem.

 Poskytnu Vám podporu, vedení a řadu nástrojů na cestě v podobně zkoumání a metod.

• Můžeme prozkoumat, jak se perfekcionismus vyvinul ve vašem životě a jaké události ho mohly ovlivnit.
• Naučíte se rozpoznávat a zpochybňovat neúnosná očekávání, která si kladete.
• Terapie vám pomůže přijmout své nedostatky jako součást lidské přirozenosti a naučit se ocenit své silné stránky.
• Získáte nástroje, které vám pomohou zvládat stresové situace a vyhnout se vyhoření.