Proč si někdy neumíme odpočinout ani na dovolené a co o tom ví současná psychologie.

Mgr. et Mgr. Veronika Okoduwa ⏱️ 8 minut čtení

Ve své terapeutické praxi se každé léto setkávám s podobnými otázkami. Lidé přicházejí s pocitem, že si ani během dovolené nedokázali odpočinout. Těšili se na volno, ale místo úlevy zažívají neklid, únavu nebo podrážděnost. Někteří mají pocit, že jejich hlava pracovala stejně intenzivně jako doma. Jiní jsou překvapení, že se na dovolené častěji pohádali s partnerem nebo s dětmi. A mnozí si nakonec kladou otázku, jestli s nimi není něco v nepořádku.

Úzkost a neustálé přemýšlení patří k nejčastějším tématům, se kterými za mnou klienti přicházejí. Sami je tak ale většinou nepojmenovávají. Říkají spíš, že si neumějí „vypnout hlavu“, že je myšlenky nepustí ani večer nebo že mají pocit, jako by byli neustále ve střehu. V létě bývají tyto obtíže často výraznější. Když na chvíli zpomalíme, mnohem snáz si všimneme toho, co jsme během pracovního roku překrývali povinnostmi a každodenním shonem.

Někteří klienti popisují, že jsou nervózní už několik dní před odjezdem. Na dovolenou se těší, ale zároveň je znervóžňuje změna prostředí, cestování, jiný denní režim nebo nejistota, že věci nebudou probíhat tak, jak jsou zvyklí. Přitom nejde o nic neobvyklého. I příjemná změna je pořád změna.

Je přirozené, že potřebujeme čas, abychom si zvykli na nové prostředí a jiné tempo. Platí to i tehdy, když jsme se na dovolenou těšili celé měsíce. U dětí máme obvykle velké pochopení pro to, že adaptace nějakou dobu trvá. Nová paní učitelka, nové prostředí nebo první dny na dovolené pro ně mohou být náročné, i když se na ně těšily. U sebe ale stejnou trpělivost často nemáme. Očekáváme, že si od prvního dne odpočineme, budeme spokojení a všechno bude fungovat podle našich představ.

Když jsme dlouho zvyklí fungovat ve vysokém tempu

Mnozí z nás žijí dlouhodobě v režimu, kdy je potřeba neustále něco řešit. Práce často nekončí odchodem z kanceláře, telefon máme téměř pořád po ruce a mezi pracovními povinnostmi zvládáme domácnost, děti, péči o blízké i desítky drobných rozhodnutí. Takové tempo se časem stane běžnou součástí života. Přestaneme si uvědomovat, kolik energie nás stojí.

Na dovolené pak čekáme, že během jednoho nebo dvou dnů přepneme do klidnějšího režimu. Jenže naše mysl potřebuje čas. Stejně jako tělo se po náročném období nezotaví přes noc, ani psychika nepřejde z vysokého tempa do klidu během jednoho odpoledne.

Možná proto někteří lidé první dny dovolené hlavně spí. Jiní zjistí, že se nedokážou soustředit na knihu, kterou si celý rok chtěli přečíst. Další mají pocit, že by měli pořád něco dělat, přestože nikam nespěchají. Tyto zkušenosti samy o sobě neznamenají, že neumíme odpočívat. Často jen ukazují, že jsme si dlouho nedovolili skutečně zpomalit.

Odpočinek není promarněný čas

Odpočinek si často představujeme jako opak práce. Ve skutečnosti ale nejde o dobu, kdy naše mysl přestává pracovat. Jen pracuje jiným způsobem.

Možná jste zažili situaci, kdy jste dlouho hledali řešení nějakého problému a nic vás nenapadalo. Pak jste šli na procházku, sedli si na zahradu nebo začali dělat něco úplně jiného. A odpověď se najednou objevila sama.

Podobnou zkušenost popisuje mnoho lidí. Potvrzují ji i některé výzkumy. Ukazují, že ve chvílích odpočinku si naše mysl dál zpracovává informace, propojuje souvislosti a vytváří prostor pro nové nápady. Odpočinek tedy není ztracený čas. Je přirozenou součástí toho, jak fungujeme.

Proč tolik lidí odpočívá nejlépe v přírodě

Když se klientů ptám, kde si opravdu odpočinou, velmi často slyším podobnou odpověď. V lese. Na horách. U vody. Na místě, kde není tolik hluku, lidí ani povinností.

Psycholog Stephen Kaplan popsal už před několika desetiletími teorii obnovy pozornosti (Attention Restoration Theory). Podle ní během běžného dne využíváme především cílenou pozornost. Soustředíme se na práci, řešíme problémy, plánujeme a rozhodujeme. Takový způsob soustředění je náročný a postupně nás unavuje.

Přírodní prostředí působí jinak. Šum stromů, tekoucí voda nebo zpěv ptáků naši pozornost přitahují přirozeně a bez námahy. Mnoho lidí proto popisuje, že se po procházce cítí klidnější a lépe se soustředí. To, co lidé často popisují, potvrzují i některé výzkumy. Ukazují, že pobyt v přírodě může podporovat regeneraci pozornosti i psychickou pohodu.

Právě ve chvíli, kdy zpomalíme, se ale někdy začnou ozývat myšlenky a pocity, které jsme během roku odsunuli stranou. A právě tomu se budu věnovat v další části.

Proč může být úzkost na dovolené silnější

Řada lidí očekává, že s prvním dnem dovolené přijde i pocit úlevy. Když se to nestane, bývají zklamaní nebo sami na sebe naštvaní. Místo odpočinku se objevují starosti, napětí nebo pocit, že hlava nejde vypnout.

Během běžného roku máme den zaplněný povinnostmi. Práce, domácnost, děti nebo neustálé řešení praktických věcí zaměstnávají naši pozornost natolik, že na některé myšlenky a emoce jednoduše nezbývá prostor. To ale neznamená, že zmizely.

Když tempo zpomalí, začne se ozývat to, co bylo dlouho v pozadí. Někomu se vracejí starosti, jinému nejistota nebo otázky, které několik měsíců odkládal. Ve své praxi se často setkávám s lidmi, kteří říkají: „Celý rok jsem fungovala a až na dovolené se všechno sesypalo.“ Nebo: „Myslel jsem si, že si odpočinu, ale místo toho pořád nad něčím přemýšlím.“

Takové zkušenosti samy o sobě neznamenají, že se děje něco špatně. Někdy jen ukazují, že jsme si po dlouhé době vytvořili prostor, ve kterém se může ozvat to, co jsme dosud překrývali výkonem a každodenním shonem.

Když nejde vypnout hlava

Někdy nejde jen o to, že přemýšlíme intenzivněji než kdy dříve v historii. Některé myšlenky se vracejí stále dokola. Přehráváme si rozhovory, hledáme jiná řešení, představujeme si různé scénáře nebo se obáváme toho, co přijde. Čím víc se snažíme všechno promyslet, tím méně se nám daří odpočívat.

V psychologii se tomuto způsobu přemýšlení říká ruminace. Většina lidí ale používá jednodušší slova. Mají pocit, že jejich hlava neumí vypnout.

Ruminace je jeden ze způsobů, kterým se naše mysl někdy snaží získat větší pocit jistoty nebo najít řešení. Jenže některé situace nemají rychlou odpověď. Pak se z přemýšlení stává kolotoč, který nás spíš vyčerpává.

Příroda nám pomáhá hlavní s tím, získat větší odstup od neustálého proudu myšlenek.

Odpočívat se někdy učíme znovu

Možná to zní zvláštně, ale i odpočinek je něco, co se znovu učíme.

Pokud jsme dlouhé měsíce fungovali ve vysokém tempu, není překvapivé, že několik dní trvá, než si zvykneme na pomalejší rytmus. Není potřeba mít dokonale naplánovanou dovolenou ani hledat další techniku, která nás během dvou dnů zbaví stresu.

Někdy stačí dovolit si, že první dny nemusí být ideální. Že nemusíme stihnout všechna místa, která jsme si naplánovali. Že si můžeme po obědě na chvíli lehnout, jít na procházku bez cíle nebo jen sedět a dívat se do krajiny, aniž bychom měli pocit, že bychom měli dělat něco užitečnějšího.

A pamatujte, že odpočinek není ani něco, co se dá zvládnout správně nebo špatně.

Kdy je dobré vyhledat pomoc

Pokud se úzkost, nadměrné přemýšlení nebo pocit vnitřního napětí objevují dlouhodobě a zasahují do práce, vztahů nebo běžného života, může být užitečné podívat se na jejich příčiny hlouběji.

Psychoterapie není o tom, že vás naučí správně odpočívat. Může být bezpečným prostorem, ve kterém lépe porozumíte tomu, proč je pro vás klid někdy tak náročný, a společně hledat způsoby, jak přinést větší úlevu do každodenního života.

Závěr

Odpočinek není odměna za dobře odvedenou práci. Je to jedna ze základních potřeb našeho těla i mysli.

Pokud se letos na dovolené nebudete cítit od prvního dne uvolněně, nemusí to znamenat, že něco děláte špatně. Možná jen potřebujete stejný čas na přizpůsobení, jaký bychom bez váhání dopřáli dítěti v novém prostředí.

A někdy právě ve chvíli, kdy si dovolíme zpomalit, začneme lépe rozumět sami sobě. Zároveň je dobré si všímat, jestli nejde o opakované dlouhodobější situace, které může být vhodné probrat s odborníkem.

---

Použitá literatura

• American Psychological Association. (2023). Stress in America™ 2023: A nation recovering from collective trauma.
• Bratman, G. N., Hamilton, J. P., Hahn, K. S., Daily, G. C., & Gross, J. J. (2015). Nature experience reduces rumination and subgenual prefrontal cortex activation. Proceedings of the National Academy of Sciences, 112(28), 8567–8572. https://doi.org/10.1073/pnas.1510459112
• Kaplan, S. (1995). The restorative benefits of nature: Toward an integrative framework. Journal of Environmental Psychology, 15(3), 169–182. https://doi.org/10.1016/0272–4944(95)90001–2
• Sonnentag, S., & Fritz, C. (2007). The Recovery Experience Questionnaire: Development and validation of a measure for assessing recuperation and unwinding from work. Journal of Occupational Health Psychology, 12(3), 204–221. https://doi.org/10.1037/1076–8998.12.3.204
• Sonnentag, S., Venz, L., & Casper, A. (2017). Advances in recovery research: What have we learned? What should be done next? Journal of Occupational Health Psychology, 22(3), 365–380. https://doi.org/10.1037/ocp0000079
• Kabat-Zinn, J. (1994). Wherever You Go, There You Are: Mindfulness Meditation in Everyday Life. Hyperion.

---

Pokud jste se v článku poznali…

Pokud máte pocit, že vás úzkost, nadměrné přemýšlení nebo přetížení provázejí dlouhodobě, může být psychoterapie prostorem, kde společně hledáme nejen porozumění tomu, co se děje, ale také konkrétní způsoby, jak postupně přinést změnu do každodenního života.

Jmenuji se Mgr. et Mgr. Veronika Okoduwa, jsem soukromá psychoterapeutka a pracuji s dětmi, dospívajícími i dospělými v Praze 3 a online. Pokud přemýšlíte, zda je psychoterapie vhodná právě pro vás, můžete si rezervovat vstupní konzultaci.

Pokud vás baví podobná témata, můžete se přihlásit k odběru Psychokompasu. Jednou měsíčně v něm sdílím aktuální poznatky ze světa psychologie, psychoterapie a neurovědy, upozorňuji na nové články a přidávám praktické tipy pro každodenní život. Odběr můžete kdykoli jedním kliknutím zrušit.